Historie golfu v Klánovicích

      Historie golfu v Klánovicích začíná v době, kdy Golf Club Praha, který byl ustaven 15.3. 1926, našel tuto lokalitu vhodnou pro golfové hřiště a zakoupil pozemky o rozloze 86ha od rodiny Lichtensteinů. Skutečnost, že čestným předsedou GCP byl Jan Masaryk, tehdejší československý vyslanec v Londýně a mezi členy byli továrník František Ringhoffer nebo britský vyslanec Sir George Clerk (později byl čestným členem ve výboru klubu tehdejší predseda vlády Dr. Hodža), svědčí o významu, který byl tehdy golfovému hřišti přikládán.

    Hřiště v Klánovicích se budovalo podle návrhu Ing. Josefa Charváta z roku 1929. J. Charvát byl úspěšným projektantem, který získal ceny v Británii v soutěži golfové architektury. Jednalo se o úspěch, když jako první ve střední Evrope projektoval 18-ti jamkové hřiště domácí odborník a nikoli odborník z Británie nebo Francie. Trvalo však dosti dlouho, než začaly práce na výstavbě vlastního hřiště a i tak se podařilo shromáždit sumu pouze na 9-ti jamkové hriště. V roce 1937 řídil výstavbu francouzský inženýr A. Varin, který byl autorem hřišť v Divonne, Chantilly, ve Vídni a v Karlových Varech. Hřiště bylo otevřeno v srpnu 1938.

Rozhovor se synem Ing. Josefa Charváta naleznete ZDE.

Centrem hřiště byla klubovna, jejíž projekt byl původně svěřen Victoru Fürthovi, významnému architektu meziválečného období. Projektoval spolu s Arnoštem Mühlsteinem radu rodinných vil v Praze 6 a v Holešovicích a radu činžovních obytných domu v Praze. Navrhl zde rozlehlou budovu s dvoupodlažním středním objektem s centrální halou a přízemními křídly. Na velkou společenskou místnost navazují venkovní terasy s venkovním krbem, západně přiléhal bazén.

Autentické vzpomínky na klánovické golfové hřiště

    S využitím vzpomínek Jaromíra Fuchse, Vladimíry Hradecké a Ivana Vávry se pokusíme krátce toto hřiště popsat.

    Jednička (par 4, délka 340 m, dogleg doprava) začínala po levé straně klubovny. Odpaliště bylo umístěno v "lesním tunelu". Drive musel být dostatečně dlouhý a hlavně rovný, aby se míč dostal na výhled. Dvojka (par 3, 150 m) byla úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Jamku číslo 3 (par 5, 480 m) přecházel šikmo napříč potok a to tak, že nejblíže k odpališti byl na pravé straně fairwaye, nejdále na levé. Jamka, přes malý ohyb doprava, se rozkládala podél železniční tratě Praha-Kolín. Za greenem se zvedala umělá hráz. Z této hráze se hrála jamka č.4 (par 4, 360 m). Muži hráli od trati přes vodní nádrž, která byla uprostřed vřesoviště. Ženy hrály rovněž z hráze ale dále od trati a musely drivem překonat vřesoviště a kus louky, než se dostaly na fairway. " Na jaře louka rozkvetla a byla plná bílých kopretin. Když byla rána krátká, nebylo snadné bílý míček v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásné hrát přes růžově fialové vřesoviště na sytě zelený trávník." Na jamce č.5 (par 5, 470 m, dogleg doleva) měli muži před svým odpalištěm přímo uprostřed velikou břízu. Skoro každý se dostal míčkem do jejích větví a ten pak skončil ve vysoké trávě nebo vřesovišti. Jak vzpomíná paní Hradecká, bylo mnoho stížností na tuto krásnou břízu, ale když se na schůzi výboru klubu hlasovalo zda ji pokácet, všichni byli proti. A tak bříza zůstala.

    Jamka č. 6 (par 3, 205 m) byl dlouhý par 3. Jamka č.7 (par 5, 500 m, dogleg doleva) byla nejdelší. Na pravé straně fairwaye byl mělký bankr a vedle něj, téměř v ose jamky, skupina vzrostlých borovic. Dobrý drive musel minout skupinu borovic po pravé straně a přeletět bankr. Druhá rána se pak mohla hrát tak, aby třetí ranou bylo možno atakovat green. Jamka č.8 (par 3, 140 m) byla krátká a příjemná. Pak se přecházelo po lávce přes potok. Devátá jamka (par 4, 350 m) se vracela ke klubovně a po levé straně byla lemována potokem.
 
    K těmto devíti jamkám přibyly po válce další tři a to dlouhá desítka (par 5, 490 m), krátká jedenáctka (par 3, 175 m) a ke klubovně se vracející dvanáctka (par 4, 360 m).
 

Klánovický golf v létech 1940 až 1944

    Na konci května 1940 se v Klánovicích uskutečnil turnaj na jamky společně pro muže a ženy s vyrovnáním. Nasazeno bylo 16 hráčů a hráček. Nejlepším hráčem v poli startujících byl líšnický Hanno Tonder s hcp 0. Je třeba poznamenat, že Hanno Tonder v té době byl již suverénním králem českého golfu. Byl trojnásobným mistrem republiky a prakticky neporazitelný ve hře na jamky. Posledním jeho přemožitelem v soutěžní jamkové hře byl tehdy již zesnulý Fr.Ringhoffer ml. a to z roku 1931. Od roku 1932 porážel H.Tonder všechny své domácí soupeře (nebo s nimi remizoval), ať to byl národní mistr z roku 1930 Fr.Ringhoffer ml., nebo národní mistr z roku 1931 Sáša Schubert, či mezinárodní mistr republiky z roku 1935 Jan Bečvář, případně Jiří Lüftner nebo Jaroslav Vohryzek. Ostatní nejmenovaní soupeři H.Tondera nepatřili do výkonnostní elity. V roce 1939 vstoupil do soutěžního golfu již herně vyzrálý Karel Hynek, ale ani on v jamkové hře na H.Tondera ještě nestačil.

    Na tomto květnovém turnaji K.Hynek nestartoval. Mezi startujícími byli však např. hokejista Dr.Zd.Peters (hcp.10), který rovněž rychle výkonnostně rostl, dále S.Schubert (hcp.10), Japonec K.Itigé (hcp.10), mistryně republiky z roku 1939 K.Linhartová (hcp.12) a jiní. Objevilo se zde i další nové jméno, František Stejskal (hcp.24).

    V prvních dvou kolech se H.Tonder utkal se dvěma ženami, M.Vaňkovou (hcp.24) z GKL a V.Petersovou (hcp.36) z GCP. V semifinále porazil Dr.Klana (hcp.16) z GKL, který porazil v druhém kole S.Schuberta. Druhým finalistou byl Z.Peters z GCP. Finálový zápas měl velmi napínavý průběh. Normálních 18 jamek skončilo nerozhodně a zápas byl opakován. V opakovaném zápase po deváté jamce Z.Peters vzdal, když H.Tonder zahrál prvních 9 jamek za 33. Přitom scratch-score hřiště činil 72 (par devítky byl 4+3+5+4+5+3+5+3+4=36). V boji o třetí místo porazil Japonec K.Igité Z. Klana 6/4.

    Dne 2.června 1940 se hrál v Klánovicích další ročník soutěže o Piešťanský pohár. Tato putovní cena byla v roce 1931 věnována ředitelstvím lázní Piešťany. Soutěže na rány s vyrovnáním se zúčastnilo pouze 6 hráčů. V soutěži zvítězil H.Tonder (hcp.0) v novém rekordu klánovického hřiště 70 (36+34). Druhý byl Japonec K.Itigé (86-10=76), třetí Z.Peters (89-10=79). H.Tonder tak obhájil své vítězství z roku 1939. Poslechněme si, co o tomto výkonu H.Tondera psal v roce 1940 odborník na slovo vzatý, Ing. J.Charvát. " Jelikož nyní H.Tonder hraje ze žlutých odrazišť stále pod scratch-score a z červených odrazišť (turnajových) dociluje téměř stejných výsledků, můžeme očekávati, že se handicap tohoto hráče co nejdříve sníží a že v něm budeme míti co nejdříve plus hráče, čímž by se zařadil mezi evropskou zvláštní třídu. Musíme litovati, že nelze nynější vynikající formy našeho mistra použíti v mezinárodních utkáních, aby z jeho výkonu plynuly další úspěchy našemu golfu". Jak je z textu mj. zřejmé, byla tehdy mistrovská pánská odpaliště označena červenou barvou. Žlutou barvou byla označena odpaliště pánská-normální a bílou odpaliště dámská.

    Další soutěží hranou v Klánovicích byl tradiční Švestkův pohár, mistrovství GCP na rány. Soutěž se hrála v neděli 25.8.1940. Účast byla bohužel slabá, hrálo jen 7 hráčů, zato však ti nejlepší. Zvítězil H.Tonder (159 ran) před K.Hynkem (161), J.Bečvářem (165), Zd.Petersem (171) a S.Schubertem (187). V tu dobu již S.Schubert, nejlepší hráč let 1931 a 1932, ztratil výkonnostní kontakt se stávající špičkou. Za vyvrcholení jeho hráčské kariéry lze považovat účast ve Velké soutěži národů v roce 1936, kde obstál se ctí.

    Druhé protektorátní Mistrovství se hrálo samozřejmě rovněž v Klánovicích a to tradičně koncem září. Přihlášeno bylo 16 hráčů z nichž 6 bylo z GCP, 4 z GKL, 4 z GK Třemšín a 2 z GC Brno. V prvním kole pět hráčů nenastoupilo, mezi nimi i S.Schubert. Do druhého kola postoupili všichni favorité. Ve druhém kole zvítězil Hanno Tonder nad S.Žemlou 8/7, Karel Hynek nad Ádou Polákem 8/6, Jan Bečvář nad Tachovským 7/6 a Zd.Peters nad Josefem Malečkem 6/5.

    V semifinále se měli utkat H.Tonder se Zd.Petersem a J.Bečvář s K.Hynkem. Uskutečnilo se však pouze semifinále mezi K.Hynkem a J.Bečvářem, které skončilo Hynkovým vítězstvím 6/5. Ke druhému semifinále bohužel obhájce titulu H.Tonder nenastoupil z nám neznámých důvodů. Nebudeme však daleko od pravdy, když budeme hledat spojitost mezi jeho neúčastí v této důležité soutěži a smrtí jeho otce JUDr. Ferdinanda Tondera, dlouholetého jednatele Golfového svazu ČSR a bývalého prezidenta GKL. Dr.Tonder zemřel 2.října 1940.

    Ve finále Mistrovství se tedy střetli K.Hynek a Zd.Peters. Zvítězil K.Hynek 5/4 a získal tak svůj první mistrovský titul. Masarykův pohár se tentokrát z pochopitelných důvodů poprvé neuděloval.

    O sezóně 1941 toho bohužel víme velmi málo a nezbývá než citovat z Historie čs.golfu Ivana Vávry. " Přes dobové potíže byla další sezóna 1941 až do červnového přepadení Sovětského svazu a zejména do zářijového nástupu R.Heydricha velmi rušná. Téměř každou neděli byly pořádány soutěže, řady kvalitních hráčů se rozšiřovaly, stoupala zdravá rivalita i kvalita hry. Klubovým mistrem (zřejmě vítězem Švestkova poháru) i vítězem Mistrovství se stal opět H.Tonder, mistryní v kategorii žen Anna Strobachová - oba členové GK Líšnice".

    Jak probíhal sportovní život v Klánovicích se můžeme jen domnívat. Zřejmě začátkem sezóny 1942 probíhal život na tomto lesním hřišti obdobně, jako doposud. Hrála zde převážná část hráčů GCP, těch, kterým z různých důvodů, plynoucích z válečných poměrů, nebyl golf odepřen. Klánovické hřiště si zachovávalo i v době válečných let svoje caddies, kteří při plnění svých povinností měli možnost se s golfem důvěrně seznámit. Není divu, že v poválečných letech z těchto caddies vyrostla silná golfová generace. Další události, ke kterým v roce 1942 došlo, ovlivnily celý golf, tedy i klánovický.

    Nikdo si nebyl jist příštími dny. Lidé se uzavírali do sebe. Trpěli lidé, trpěl golf. V Klánovicích se hrálo pouze na šesti jamkách, perfektně však udržovaných. Klubovnu okupanti zabrali a tři jamky v její blízkosti (č.1,2 a 9) pro hru zcela uzavřeli jako ochrannou zónu. V lese poblíž těchto jamek a klubovny zřídili parkoviště pro svá vozidla. Jako náhradu za zabranou klubovnu využívali golfisté části domku greenkeepera ve Dvorech. Z pochopitelných důvodů se v roce 1942 Mistrovství nekonalo. Traduje se, že v roce 1943 proběhlo v Klánovicích Mistrovství ve kterém opět zvítězil H.Tonder. Klánovické hřiště v roce 1944, přes svoji upravenost a krásu, bylo spíše opuštěno. Na podzim tohoto roku bylo uzavřeno a jeho válečná historie tím končí. Nová kapitola jeho  života se začala psát až po válce.

Klánovický golf po II. světové válce

    Klánovice se po válce staly místem, kde se golfu začala věnovat řada význačných sportovců z jiných odvětví sportu. V prvé řadě to byli hokejisté, např. Gustav Bubník, Bóža Modrý, Václav Roziňák, bratři Zábrodští a později i František Krčma. Cestou z klánovického hřiště se v té době bohužel zabil i vynikající český profesionální tenista Karel Koželuh.

    Kromě českých hráčů využívali Klánovice těsně po válce i cizinci a to převážně američtí piloti služebně vázaní v Praze a americký velvyslanec Steinhardt. Na hřišti kromě správce Čechoameričana pana Truhláře působil jako profesionální trenér pan František Doležal, kterému pomáhal anglický trenér Ronald Blackett.

    Golfový život začal nabírat na obrátkách až v roce 1946. V tomto roce se hrálo první poválečné Amatérské mistrovství ČSR o Masarykův pohár. Hrálo se zřejmě v Klánovicích. Zvítězil Karel Hynek z Českého golfového klubu. Stal se tak poprvé držitelem tohoto putovního poháru pro mistra ČSR, mistrovství však vyhrál již podruhé.

    Dalším turnajem v Klánovicích bylo mistrovství caddies. Hrálo se samozřejmě na jamky. Na startu bylo 15 caddies ve věku 12 až 24 let. V semifinále Šulc podlehl Fuchsovi vysoko 8/7 a Formánek po boji Jiřímu Sochovičovi až na 19.jamce. Ve finále porazil J.Fuchs Sochoviče 4/3 a stal se tak mistrem caddies pro rok 1949. Fuchsovi, Sochovičovi i Formánkovi bylo 14 let. O vítězi se z dobového tisku dočítáme. "Vítěz - Jaromír Fuchs, 14-letý student, má velmi pěkný styl. Dovede rychle myslet a je velmi klidný. Zůstane-li věrný tomuto sportu a bude-li pilný tak, jako dosud, má před sebou znamenitou golfovou budoucnost". Tato slova, napsaná v roce 1949, měla v sobě velkou dávku jasnozřivosti, a přes desetiletou golfovou přestávku v životě Míši Fuchse, se v omezených existenčních podmínkách československého golfu bohudíky vyplnila.

    Dalším turnajem klánovického podzimu 1949 byl Eclectic. Hrál se na 36 jamek z nichž se vybírala jedna devítka. V mužích zvítězil V.Sochovič před Augustinem Bubníkem a col.Cameronem z Kanady na děleném druhém místě a R.Kutou a B.Landou na děleném třetím místě. V ženách zvítězila paní M.Davidová před E.Vyčítalovou a M.Proškovou.

    Zřejmě poslední soutěží roku 1949 v Klánovicích byl turnaj čtyřher s hendikepem na jamky.Zúčastnilo se 14 dvojic, mezi nimiž nechyběla ani tehdejší hráčská elita - oba exmistři republiky H.Tonder a K.Hynek a úřadující mistr republiky M.Vostárek. Do semifinále se probojovaly páry H.Tonder-K.Hynek, V.Havlice-Janeček, V.Formánek-E.Vyčítalová a J.Sochovič-M.Krausová. Do finále postoupili Formánek-Vyčítalová vítězstvím nad párem Havlice-Janeček a J.Sochovič-M.Krausová, kteří překvapivě porazili exmistrovský pár Tonder-Hynek. Finále přineslo velmi zajímavý boj, v němž zaslouženě zvítězila dvojice Jiří Sochovič (14 let) a Marta Krausová.

    Ve dnech 22. a 23. dubna 1950, se hrály v Klánovicích první zápasy v rámci mistrovství republiky družstev (Memoriál obětí nacismu). 22. dubna se utkalo družstvo Sokola Líšnice s družstem A ZS J.Švermy. Za družstvo Líšnice nastoupili H.Tonder, F.Stejskal, V.Kopecký a I.Vávra. Za Klánovice A hráli K.Hynek, M.Vostárek, B.Landa a O.Vostárek. Líšničtí utrpěli porážku 5:1, když jediný bod pro jejich barvy vybojoval František Stejskal cenným vítězstvím nad úřadujícím mistrem republiky M.Vostárkem. V zápase dvou exmistrů H.Tonder - K.Hynek byl tentokrát úspěšnější K.Hynek.

    Bohužel k tomuto zápasu se váže i vzpomínka autora těchto řádků na událost, které byl očitým svědkem. Hra na hřišti byla povolena pouze dopoledne a odpoledne na hřiště napochodovala v těžkých bagančatech jednotka lidových milicí ke cvičení. Byla to jasná hrozba a předzvěst neblahých událostí.

    Druhý den se spolu utkala družstva klánovická, ZS J.Švermy A proti B. Mistrovské družstvo A nastoupilo k zápasu ve stejné sestavě jako proti Líšnici, za družstvo B hráli M.Sommeschuh, J.Fuchs, J.David ml. a J. Sochovič. Družstvo A zvítězilo 5:1, když jediný bod za B získal J.Fuchs vítězstvím nad B.Landou. Oba zápasy řídil A.Štika.

    Koncem sezóny 1950 byla zakázána hra na klánovickém golfovém hřišti a zabrána klubovna, která byla okamžitě pro členy znepřístupněna. Zábor klubovny byl tak rychlý, že si členové klubu ani nestačili odnést svoje věci a museli se jich dodatečně domáhat. Je nanejvýš pravděpodobné, že zavření klánovického hřiště a záboru klubovny předcházelo formální rozpuštění oddílu golfu při závodním Sokolu J.Švermy.

    Zavření klánovického hřiště zasáhlo celý český golf. Jako hrozba bylo vnímáno i všemi zbývajícími kluby. Nejsilněji tuto hrozbu pociťovali líšničtí, kteří již všichni, bez výjimky, měli v roce 1950 za sebou existenční pády a nedělali si nejmenší iluze o charakteru doby.

    Hřiště bylo zavřeno ve stavu, kdy se hrálo dvanáct jamek a šest zbývajících bylo kompletně připraveno k osetí.  V roce 1952 bylo hřiště rozoráno a zaniklo. Likvidační dokument je ZDE.

Zdroj: Prokop Sedlák, Historie golfu v Čechách a na Slovensku

Letecký snímek z roku 1949 jasně dokazuje, že projekt Ing. Charváta byl z podstatné části realizován

Zpět na hlavní stránku